Mokrý silnice, projíždějící auta a šum z proudící metropole, odrážející se ve výloze.
Cítím to uvnitř mé hlavy, tu únavu ze shonu, únavu z přemýšlení.
Nikoho nezajímá, že je neděle.
Včera jsem seděla na parapetu ve třetím patře a vnímala jenom to ticho Nuslí. Jen zvuk papíru, který se kutálel prostředkem křižovatky. Mrtvý ticho.
Naproti tomu kontrast mého tepajícího horkého těla.
Nemohla jsem ho utišit.
Křičelo.
Zase horská dráha.
No comments:
Post a Comment