Nadlidé

Miluju, když najdu starší poznámky v zápisníku, zachycený momenty. Tady je jeden takový.

Sedím tu na parapetu svýho pražskýho pokoje, kde se kumulujou moje nálady a já se občas bojím otevřít dveře. Město šumí, šumí jako sobota. Pracující ještě spí, dopřávají si volné minuty ve vyhřátých postelích. Za zády mi projíždějí vlaky, směrem na Zbraslav.
Včerejšek má pachuť Chenetu, který mám stále na jazyku. Tedy včerejšek, ne ten Chenet. Pořád cítím, jak studenou dlaní svírám pokroucené hrdlo lahve. Včera jsme byli nad mraky, ne nad mraky, ale nad střechami, nad lidmi. Být alespoň chvíli nadlimi, to jsme si přáli. A nebo být jen Anetou a Davidem.