Ráno vstaneš, slyšíš zvuky ulice, ulice v které bydlíš, projíždí vlaky a lidé nasedají do aut, aby mohli jet do práce a vydělat na nepotřebný, přesto nutný, věci. Vlastně se ti ale vůbec vstát nechce, ne že bys chtěl proválet celej den, to ne, ty jen nechceš otevřít oči. Jeden zbytečnej den, který by udělal nejlíp, kdyby se v tom množství dní prostě jen tak vytratil. Odkud se ale tahle šílená tíseň bere jsem prostě ještě nezjistila.
Je mi špatně od žaludku a je mi jasné, že to nemá žádně fyzické důvody.
Je mi špatně od žaludku, protože momentálně žiju špatně. Odsouzená, jakási vina mě tíží na prsou, vina, za kterou necítím lítost a tak je mi ze mě samotný špatně.
Píšu krkolomně, protože jsem zmatená. Začínám se nebát, začínám si brát co chci a namísto toho abych šílela blahem, tak sama sebe polykám.
...
No comments:
Post a Comment