Dva světy

Možná jich je víc, objevuji zatím dva. nevím ve kterém chci žít a myslím na ty další neobjevené.
Možná spíš víc žiji  těch světech, které jsou stvořeny v mé hlavě, v mých myšlenkách a snových zdáních.

První
Ten první svět je ten opravdový, na ten si mohu sáhnout, cítím ho mezi prsty, cítím jak se má dlaň promáčkne, když se ho dotknu. Je tady, kolem mě. Teď momentálně, teď a tady. Je to matka měst, matka stověžatá, ulice a ruch a vůně italského pokrmu ze stánku na nároží. Patří do něho i ten snědý prodavač, zmuchlaný umaštěný papír povalující se na zemi, čekající až na něj někdo otiskne podrážku své boty. Patří tam pes co si spokojeně funí na koberci v mém pokoji, knihy co jsem si tento týden koupila, moje pudřenka, moje srolované použité ponožky, patří tam povinnosti do školy, ty které jsem neudělala, smlouva o provedení práce, kterou jsem ještě nepodepsala, kurzovné, jež musím zaplatit. Můj nedojedený oběd, kručení v břiše, nepřečtené sms, neuklizená koupelna, zvuk, který vydává moje spolubydlící, dělajíc něco v kuchyni. Neklid, prokrastinace, sluneční paprsky a chladný vzduch nezvykle teplého měsíce ledna.

Druhý
Ten druhý svět na mě volá když si koupím jízdenku a zapamatuji si její poslední trojčíslí a číslo sedadla. Pak si zabalím do tašky. Naposledy to bylo teplé oblečení, rukavice, kniha, něco k mlsání na cesty, Diana, diář, mentolky a obyčejnou tužku, taky nezbytnosti. Autobus je pro mě brána do druhého světa. Ten druhý svět je pro mě taktéž na dotek dlaně, je to trochu vlhký horký stisk, objetí a pohlazení. Je to pocit zájmu, bezpečí, neskonalé svobody, je to souznění, harmonie a nekonečné rozhovory. Fragmenty. Horký čaj z tak jednoduše vypadajícího bílého hrnku, obyčejného. Čaj zelený, velký rustikální nůž. Stůl se vzpomínkami, také praskání desky, pokoj, který vypadá jak dílna. Kapky potu, smích a pátrající oči, nenasycené pohledem. Je to významné, pocit výjimečnosti, odhodlání. Škola, způsob, vytrvat. Ponořit se do tohoto světa.

Ale nejde to tak zcela, nemůžu zahodit jeden pro druhý a tak se v tom plácám a utíkám do jakéhosi třetího, čtvrtého a pátého světa, který tvoří moje fantazie a v těch světech jsou ty první dva harmonicky propojené.
To bych si přála, možná je sváže dohromady čas.