Stačí pár řádků. Jen pár, maličko se vyzpovídat do modrého okénka. Jak se máš, co vlastně studuješ, to je paráda. Pracuju, jezdím na kole, mám gramofon, bydlim sám. Starý známý, tak trochu mi přišel vždycky bohémský a mě zajímal.
A roky plynuly, nevěřila bych, že už to budou skoro čtyři roky co jsem za ním otáčela hlavu a házela kšticí
Jako voda, jako voda.
Stačí když se ozval a mě to hnedka naskočilo zpět. Jak je to úsměvné. Představuju si ten byt, úplně mi k němu sedí i koberec a ten gramofon a desky a povídání si o moudrech lidstva o životě, filosofii, knížkách. V ruce mám hrnek čaje, deska praská a za okny se sype sníh. Čas plyne pomalu a nikomu z nás to nevadí. Má na sobě košili a oprané džíny, choulím se do svetru a krčím nos, protože dumám nad tím co probíráme. Stop.
Takhle bych se dokázala zabavit myšlenkama na celý večer. Mám hlavě totální zmatek, ale zároveň klid a mír, lásku. Dětinskost, dospělost. Mísí se to.
Každopádně mi jen stačí si vyměnit krapet těch myšlenek, potěší mě když mi odepíše v rýmech, miluju spontánní poezii.
Miluju tvoje články, jako vždycky, pořád :)
ReplyDeleteJak dlouho vlastne trva zotavovaci doba po rozchode, aby tedy bylo vhodne znova randit? :)
ReplyDeleteKdyby to tak někdo věděl. Já myslím, že to není nijak vyměřeno. Záleží co mezi těmi lidmi bylo, jestli to vyšumělo, jestli to rychle skončilo. Můžeš randit, můžeš kvůli bolístce, že máš toho druhého jako náplast, můžeš randit protože se chceš cítit žádaný. Ale můžeš taky opravdu někoho potkat. A já ani nemám moc chuť randit, mám chuť poznávat lidi. Ráda si odpočinu od těhle myšlenek a sdílím s lidmi jiné. Vhodné to je až na to je člověk připravený. A jestli to je po měsíci, dvou, půl roce? Každý jsme přeci jiný a jinak zacházíme se svými pocity a myšlenkami.
Delete