Z deníku psychopatky

Skonám, asi brzy, protože jsem si na sebe teď navalila tolik povinností, že moje zhroucení je asi nevyhnutelné. Tak moc jsem si myslela, že potřebuji zaměstnat mysl, až nemám ani chvilku klidu na to něco vůbec rozpitvávat. Tak dobře, teď zrovna mám a taky si to užívám. Moje poslední soustředění proběhlo na cestě Prosek-I.P. Pavlova a bylo vyrušeno myšlenkou na to, co ještě musím tento týden udělat!
A koupila jsem si nový poznámkový blok!
A taky jsem mu pár stránek hned v tom metru popsala!

Probděná
V tom šedavém
koloritu
Marně bloudím
do úsvitu
S kokrháním víčka
mhouřím
nechce se spát
když se
soužím.

A přitom spím jak dudek, tak nevím proč ze mě zrovna tohle leze. Možná, že se ode mě očekává, že bych se tak měla cítit? Má nejlepší kamarádka mě slovně napadla, když se dozvěděla, že jsem se nechala pozvat na rande. Nevím jestli si myslí, že se zavalím peřinou a polštářem a vylezu jen když si půjdu do mrazáku pro další vaničku zmrzliny.
Milý Ježíšku, přeji si jen jeden den uprostřed týdne navíc. Chci toho příliš?
Tak se loučím, prozatím.