Odcházení

Něco ve mně umírá a já nevím co. Moje spolubydlící se stěhuje, pryč, jinam. Ne moc daleko. Moje spolubydlící,  s níž bydlím od začátku.
V hlavě mám všechno. Začátky. Opilý večery v našem oblíbeném baru. Jak jsme seděly uprostřed toho zakouřeného prostoru a čekaly na pohled herce v pruhovaném tričku. Na to až se upřeně zadívá směrem k nám, jen co si potáhne z hořící Camelky.
Opily jsme se a pak zpívaly ruský písničky a táhly se až k nám pod Jezerku.
Myslím na všechny ty večery ve znamení Margarity. Jak jsme se kvůli tomu malému baru nechtěly odstěhovat z týhle čtvrti. Vybavuju si společný stěhování, bordel po bytě, party kelímky a jak jsme si zpívaly a tancovaly mezi krabicema.
Myslim na to, jak jsem si k Ivě vždycky lehla nahoru do patra a poslouchala její vyprávění z předchozího večera. Obě dvě v děsný kocovině  a s párkama v ruce.
Malinovka a válení se v parku, klasický náplavky. Vybavuje se mi Iva, která si nese z trhu čerstvé ryby a mrkve. Iva, kouřící z okna. Iva, vztekající se nad bordelem. Iva plánující. Iva, která vaří.
Iva, která mi dává ruku na rameno, když se hroutim. Iva co říká, dej si panáka, když nevidim přes slzy.
Iva, která říká pohoda jahoda, humpl a čau párek.
A já si neumim představit, že za těma dveřma prvního pokoje najednou nebude.
...