Před zkouškou

Ze stolu na mě kouká šestisetstránková bichle. Nenávidím jí už od pohledu. Ne, že bych neměla ráda tlusté knihy. Miluju je. Miluju tlusté knihy plné uspokojení,které mi ovšem tahle neposkytuje.

Neuspokojivá kniha plná ekonomických pojmů a grafů.

Miluju knihy, které mi dopřávají jakési potěšení. Je to dost těžko specifikovatelné. Knihy, jejichž slova mě vábí i zpod vazby. Tak třeba stejně zelená je i Na Cestě a ta je ovšem na úplně jiné příčce, než tahle odborná. Zatímco tuhle nudnou knihu jen tak házím do tašky s nezájmem, Kerouaca bych mazlila noc co noc. Hladila bych tu knihu po hřbetě, loučila se s ní těžce a ještě mnohem raději bych se s ní shledávala.

Jenže příběh o Salovi a Deanovi se smutně krčí v řadě s ostatními, na které teď nezbývá čas.
Taky tam je Saroyan a Welch a Fitzgerald. Tuhle partičku doplňuje Capote a Nabokov v čele s Bukowskim a nově i tuzemským miláčkem Těsnohlídkem ml.

Smutně na ně koukám a mám chuť je všechny naráz otevřít a čerpat z nich věty, které bych si strašně ráda zvýraznila a vyrvala je z kontextu, ale na to nemám srdce.

Místo toho mi tu hraje na celý pokoj Čajkovskij a polykám definice.
Neuspokojená.