Fontána pro Ninon

Jdu domů z práce. Dobře, nejdu tak úplně domů, jdu s Annou na drink. Přes dva drinky se přenáším úplně snadno. Muži, chlapi, chlapci, vztahy .. padají iluze, bořím mýty, svoje představy a praskají růžová sklíčka, celkem snadno. Platím a přemlouvám Annu, ať jde se mnou k Romanovi, na akci. Na rozlučku jeho přítelkyně, která někde za hranicemi chce najít svoji šanci, svoji budoucnost a možná i sebe, Přestože mám v sobě dvě Finský, jsem, teda až po Anně, nejstřízlivější člověk na tom bytě, 2kk , Nusle, naproti Folimance. Ale vítáme se hodně, hodně horlivě. Krev vře, místnost šumí a balonky na tý party neúnavně praskají, Piju Chenet z kelímku a potom portský, taktéž s kelímku. Pak s Romanem vzpomínáme na starý časy, načež tam sežeru všechny solený arašídy z plechovky. Anna odchází, já se zase dostanu na téma vztahů s Eliškou, jde kouřit, přijde Lukáš a pak Vojta,řešíme mateřství a děti. Kluci se toho tématu zaleknou, nemají potřebu to řešit, mně tikají biologický hodiny, vysvětluju. Dopíjím portský z kelímku a ten zanechávám u vchodu do bytu. Prší.
Vracíme se do druhýho patra, prohlídnu si desky, přislíbím účast na koncertě v září, rozloučím se láskyplně a odcházím. Seběhnu schody, ani nevím jak. Rozrazím dveře, kopnu do svýho kelímku, který jsem venku zanechala a tou ulicí se vydám do Nuslí, do mých Nuslí, na Fidlovačku. Zvracím u Botiče ... ne samovolně, ale vyvolám si to. Cítím, že jsem opilá a že mi není dobře. U Fidlovačky přejdu na druhou stranu, míjí mě noční tramvaj a dva taxíky, narazím na fontánu. Zpívám si písničky z muzikálu a brouzdám se fontánou, i když mám holinky, nateče mi do bot a mně je to jedno. Mokrý, suchý ponožky. Je mi nádherně. Chytám vodu do dlaní a cítím chlór. Hraju si s pramínky, stříkají na dlažbu, brouzdám se vodou a rozkopávám jí přes okraj. Po chvíli mě moje dobrodružství přestává bavit a tak deštníkem dávám high five větvím lip, co v tom parku rostou a kapky mi dopadají na hlavu. Miluju déšť, uklidňuje mě.
Synkáč, tramvaj z ípáku možná Pavláku, ale pro mě hlavně ípák. Přebíhám koleje a jdu do nonstop večerky ..
Nakupuju párky a sýr a dvě housky, padesát pět paní, ano, drobný podávám přesně. V tý sámošce potkávám asi na třikrát kluka, mluví na dvě holky s fialovými vlasy. Pak promluví na mě a chce abych s nima šla na party. Marianě a Adéle se to nelíbí a tak i přes konvezaci, kterou před sámoškou vedeme, se rozdělíme. Vím jen, že je z Ostravy. Už v Ctiradově ulici sloupnu první párek, jím jak zvíře a těším se, až svými klíči zachřestím v zámku. Zítra vstávat nemusím a tak se nechám ukolíbat tím prasáctvím,
Pořád se vidím šťastná v tý fontáně a na ramínku mi schne moje zmáchané sako.