Zakončení lovu tygrů

Tracyho tygr,se mi dostala do hlavy znenadání, ta kniha přeci. Před odjezdem do zahraničí jsem si ji po dlouhém rozhodování v knihkupectví koupila. A nakonec, vlastně hned z počátku ve mě zanechala takovéto magické cosi. To cosi znamená to, že si knihu oblíbíte, často na ni opakovaně myslíte, vybavujete si některé pasáže, celý příběh a rádi se k ní budete vracet na šálkem kávy, čaje, teplého mléka s medem.

Mě se k ní poutají hlavně myšlenky. Vybaví se mi, že každý v sobě máme svého tygra. Vyložte si tuhle krásnou metaforu s tygrem jak se vám zlíbí. Ale jedno je důležité, přečtěte si ji. Je to pár stránek a když se Vám nebude líbit, neztrácíte čas. Spojuje příběh a filozofii a mě se tedy děsně líbí, když si musíte věci s úsměvem domýšlet. S tím libým úsměvem čtenářského uspokojení.

Mnohdy o věcech samozřejmě víme, ale vůbec si je neuvědomujeme a měli bychom. Často, měli bychom s tím uvědoměním pracovat. Mít v sobě tygra, jakési troufalejší já, nebojácné, drzé a hravé. Nebojíme se ho potlačit, ba naopak a děláme to skoro s chutí a ničíme se. Tedy tak to cítím já, někdy totiž mám chuť byt rozpustilá, ale nejsem, protože rozum vstoupí do cesty a tygr uteče. To není jen jediná věc, kterou kniha říká, nebo naznačuje. Nebo taky jsem si to jen takto vyložila. Miluji, když si můžeme věci domýšlet a vidět je každý na tisíc způsobů.

Tak se do té uzoučké knihy zakousněte. No, jako tygr přece!