Pražské pyré

Jako pyré jsem se cítila o sobotním ránu. Rozdrcená, rozmixovaná a unavená. Možná tohle pyré ani nevystihuje.
 Stalo se tak, že jsme byli v Praze na páteční večer, celý víkend a ještě v pondělí. A měli jsme spoustu plánů. Bylo to opředeno alkoholem, zábavou a novými lidmi. Také jsem si do programu zahrnula vánoční podívanou po  různých krámcích. Bylo to nutné, naladit se tak. Z každého rohu a vchodu a stěn do mě doslova bušila světýlka, třásničky, jehlicí, jmelí, skleněné koule, červená, zelená, zlatá a svítivá. Všeho všudy jsem si tento kýč neskutečně vychutnala a když jsem procházela okolo stánku se svařeným vínem z kterého se linuly americké koledy, tak jsem se prostě roztékala tím vším okolo mě.
 Ten večer jsme se příjemně bavili a příjemně se smáli a myslím, že přes ten spánkový deficit, neskutečně zimprovizované lůžko a bolest zad jsme se s Tomem odprostili aspoň na pár dní od veškerých blbostí co nás terorizují. Není od věci si vydechnout s šumivým vínem v ruce, nebo skleničkou marmelády, tabulkami čokolády,čímkoliv co dovolí tělu zabývat se něčím jiným.
 V neděli jsme se probudili do modré oblohy a do slunečního světla, které mi nepřipomínalo listopad ani z dálky. V prázdném pokoji na tvrdých parketách. Večer hráli v Lucerně The Wombats, čekali jsme na ně od července. A opravdu to stálo za to, chvílema jsem propadala takovým nakřáplým stavům a užívala si ty reakce davu, příjemnou hudbu a lapala jsem ten horký vzduch sálu. Bylo tak sladce lahodný nechat po sobě stékat pramínky vody ve staré vaně a pak zaplout do spacího pytle zase na ty tvrdé parkety.
Ještě něco se mi mísí v hlavě, gingerbread latte. Mám na něj neskutečně strašnou chuť.